Pod Okem hory povstaly kamenné bytosti, aby z lávy budovaly hradby a chránily svět před Zhoubou.

Tam, kde se tyčily struktury Brimů až k nebesům, nezbyly po řádění Zhouby nic než trosky a prach.

Poslední ze Starších času podlehl vlivu Zhouby, čímž došlo k destabilizaci časové rovnováhy.

Aby Nodus stabilizoval čas a odrazil postup Zhouby, potřeboval pomoc spojence schopného pohybu.

Starší manipulovali s časem, aby zpomalili postup Zhouby a uspěli… ale ne na dlouho.

Oko hory uzřelo Zhoubu a šeptem požádalo kohosi o pomoc.

Mohutné hybridní organismy, jako pevnosti, vrhaly paprsky, které dopadaly na slabá místa Zhouby.

Strážci zachránili všechny v dosahu, ale jejich neschopnost pohybu umožnila Zhoubě růst ve stínech.

Zmaření se spojili s ostatními bytostmi, aby rozšířili dosah spalujícího paprsku. Ale nestačilo to.

Ve snaze udržet si vyprahlý život, vyslalo Jádro chřadnoucí výběžky, aby pohltilo a strávilo vše.

Oko hory ucítilo spřízněnou bytost s esencí schopnou znovu zažehnout jeho slábnoucí světlo.

Strážce, jenž byl předurčen k obnově všeho živého, se probudil a moc Zhouby se rozplynula.

Strážce sice zmizel, ale s ním odešla i Zhouba. A život si našel cestu.